Prastaré hvozdy mezi Lužičany a Knovízany, dávno zapomenuté kmeny a jejich pohřební rituály. To všechno děsí a fascinuje zároveň. V pravěku se zde odehrávaly tragické události, které připomínají strašidelné legendy. Přečtěte si s námi, co se skrývá za zdánlivě idylickými lesy a co o nich prozrazují archeologické nálezy.

Pohřební rituály a souboje

Pravěké kultury, obklopené lesy, hospodařící vedle sebe a současně válčící. Takový byl svět Lužičanů a Knovízanů. I když se zdá, že jejich způsoby života byly podobné, jejich názory na pohřební rituály a náboženské praktiky se rozcházely.

V bitvě mezi Lužičany a Knovízany padne několik bojovníků, kteří se stávají obětí brutálních rituálů. Knovízané si z obětí dokonce dělají rituální oběti, odřezávají jim údy a praktikují kanibalismus. Proč však dochází k takovým barbarským činům?

Hlavy jako rituální oběti

Hranice mezi Lužičany a Knovízany nebyly pouze geografické, ale také náboženské. V pravěku se kmeny často lišily v pohřebních rituálech a náboženských praktikách. Například, pro Knovízany se hlavy nepřátel stávaly rituální obětí.

Tento praktikum mohl být odrazem náboženských přesvědčení a současně výrazem konkurence mezi kulturami, která vedla k brutálním střetům a barbarství.

Kanibalismus za hladomorů

Středověké hladomory byly jako černé stíny, které se táhly přes krajinu a zanechávaly za sebou stopu zkázy a zoufalství. Lidé, zoufale hladoví, neváhali krajním řešením – kanibalismu.

Hladomory se staly častou příčinou kanibalismu ve středověké Evropě, a to nejen v době největší nouze, ale i v obdobích, kdy bylo jídlo vzácné a zoufalství stoupalo.

Pohřební rituály a střetání kultur

Příběhy prastarých kmenů a jejich soubojů jsou jako stíny, které se táhnou přes věky. Archeologické nálezy a historické záznamy nám poskytují pohled do dávných dob a ukazují, jaké hrůzy mohly pravěké a středověké společnosti provázet.

Share.

Leave A Reply